Na krásné modré Dřevnici

Konec starých časů ve Zlíně. I tak by se mohl jmenovat nový román A. Bajaji. Nebo také moravský Amarcord — vzpomínání na dětství, těsně po válce, kdy Zlíňané vítali osvoboditele chlebem a solí, na fotbalovém hřišti se konala veselice s popravou „gestapáka" a kdekdo z „buržoustů" věřil v návrat masarykovské republiky a baťovské prosperity.
To dětství mohlo být i šťastné, kdyby nespadla železná opona, Zlín se nestal Gottwaldovem a soudruzi nelikvidovali třídního nepřítele. Tak došlo nejen na rodinu autora, ale i na jejich přátele, tzv. reakcionáře, kteří přicházeli o majetek, postavení i svobodu. A právě postupný rozpad všeho dřívějšího a vyhasínání naděje na převrat — to je leitmotiv Bajajovy knihy. I když se ale životy rodičů a prarodičů hroutily, dětský svět se vznášel vysoko nad starostmi dospělých — až do okamžiku, kdy také jejich životy zasáhly „velké" dějiny a z propletence „pravdolží" se vyklubaly úzkosti a noční můry.
Kniha je stylizována jako výběr z dopisů sestře Janě (Jeanne), s níž autor ono slibné dětství prožíval. Texty, které do krásné modré Dřevnice vložil, občas připomenou tragikomické papírové loďky. Začaly vznikat v šedesátých letech minulého století a původně nebyly určeny k publikaci.