Sovětská zima a náčelník Apačů

Hlavní hrdinka, které sama sebe (a svou sestru) stylizuje do role lišky, opatrné a střežící svůj pelíšek – své soukromí, musí překonávat dvojí handicap. Kromě své povahy, nejistoty, nedostatku sebedůvěry a nedůvěřivosti, stejně jako určitého bolestínství, je to komplex z periferie, „dalekého Západu“ tehdejšího Československa. Perifernost jejího rodného kraje symbolicky vyjadřuje popis zemětřesení, které na přelomu let 1985/1986 Chebsko postihlo. Protože Češi v kraji sídlí teprve nedávno, nemají v regionu pravidelné seismické otřesy v kolektivní paměti.

Náčelník Apačů v názvu odkazuje k postavě Karla Maye a jeho literárního světa, který hraje v autorčině dospívání a životní cestě důležitou roli. Postupně, po vrstvách, objevuje nové stránky Mayovy tvorby a osobnosti. Od Vinnetoua se tak dostává k Mayově religiozitě a jeho hlubšímu rozměru. May tak hraje určitou roli i v hledání a objevování víry, které je jedním z důležitých témat textu. Věrna své „liščí nátuře“, překonává hrdinka i v tomto směru vrozenou opatrnost a postupně roste v důvěře, objevuje křesťanské prostředí s jeho výraznými postavami (Jiří Reinsberg) a zapojuje se do něj.

Finále textu tvoří konec roku 1989 a zapojení tehdejší studentky Filozofické fakulty UK do sametového dění. Asi nezajímavější v tomto směru je její výprava (společně se sestrou) do rodné Aše. „Revoluce“, zásadní změna poměrů, se pro ni stane uvěřitelnou skutečností až tehdy, když (řečeno dnešním slovníkem) mimo pražskou „bublinu“ zasáhne i natolik odlišný kraj, odlišný svět, jakým bylo její rodiště. Nadšením z revolučního dění občas probleskuje autorčina skepse a dodává líčení zemitější a zajímavější charakter.