Náboženský šok - Religiózní otřesy v odlišných náboženstvích a kulturách, mezináboženský dialog

Monografie zpracovává nové sociologicko–religionistické téma, které navrhuje označovat jako
náboženský šok. Činí tak z pozic religionistiky, teologie a etiky, pohledem nezávislého cestovatele
konfrontovaného odlišnými kulturami a náboženstvími. Náboženský šok je psychický, duchovní
nebo existenciální otřes způsobený střetem s odlišným, neznámým či doposud neinteriorizovaným
náboženstvím či religiózním kultem, který může zasáhnout jedince obvykle při rychlé změně kultur
na cestách, ovšem může zasáhnout i sociální skupinu nebo dokonce celou kulturně-nábožensky
vymezenou oblast často při větších migračních vlnách pramenících v odlišné kulturně-náboženské
oblasti. V knize navrhujeme tři základní fáze a projevy náboženského šoku: 1. otřes, prožitek
něčeho nečekaného, zvláštního, vzhledem k domácímu náboženství (nebo bezvěrectví)
mimořádného, přičemž rozlišujeme pozitivní a negativní otřes; 2. okouzlení, tedy zakušení čehosi
svůdného, lákavého, na první pohled „té správné duchovní cesty“, po němž následuje vystřízlivění
a únik, nebo naopak vystřízlivění a racionální prohloubení zájmu; 3. znechucení, jinými slovy
náboženský prožitek z pohledu šokovaného hloupý, absurdní, krutý, nechutný nebo kýčovitý.
Následně promýšlíme fázi předcházející náboženskému šoku i další typické kroky a zpětný
(návratový) náboženský šok. Další oddíl knihy se zabývá jednotlivými světovými náboženstvími –
včetně unikátních málo známých synkrezí jako je spojení islámu a západoafrického vodunu v Mali
nebo spojení katolického křesťanství a vodunu v Beninu – a náboženskými šoky, které tato
náboženství cizinci prostředkují. Základním tématem celé monografie je mezináboženský dialog
vedený na rovině tolerance, úcty a respektu k lidské osobě s nezcizitelnou důstojností, vystavěný na
teologicko-etickém principu personality.